Kauza mateřská

Vyprávějme smutný příběh od konce. Pondělí 1. prosince 2009, čas 17:30. Sněmovna nepřijala návrh na zamítnutí novely změnového zákona, podaného poslanci za stranu lidovou, kterým se vrací do původního nastavení výše mateřské nemocenské. Současně však hlasy poslanců ODS Sněmovna znemožnila projednání tohoto návrhu ve zkrácené lhůtě tak, aby jeho účinnost byla reálná již k prvnímu dni nového roku, a promítla se i do právě souběžně projednávaného státního rozpočtu. Do schválení lidoveckého návrhu (ke kterému vzhledem k předběžně vyjádřené podpoře ze strany socdem a komunistů nakonec s vysokou pravděpodobností nakonec dojde) tak zůstává v platnosti úprava schválená v rámci přijetí úsporného, tzv. Janotova balíčku opatření.

Předkladatelé v odůvodnění svého návrhu uvádějí, že zkracování uvedené dávky je souběžně jak krokem proti elementární sociální spravedlnosti, tak něčím, co nepřímo do budoucna paradoxně vůbec nepřispívá k cíli, kterým bylo zkrácení dávky odůvodňováno, tj. k zajištění udržitelnosti veřejných rozpočtů. K této tezi se před několika dny přihlásil i exministr za ODS Nečas. Přesto se on sám a jeho straničtí poslanci rozhodli nápravu v této věci potopit, resp. maximálně zkomplikovat. Jak je tedy možné, že se kolem této otázky, na které - jak by se mohlo zdát - je napříč spektrem relativní shoda, rozjíždějí takové politické tanečky?

Důvod první – poslanecká nekompetentnost

O snížení mateřské pro příští rozpočtové období hlasovali v rámci tzv. Janotova balíčku s výjimkou komunistů poslanci všech politických formací. Došlo k tomu nepřímo tak, že tato položka se nakonec z nějakého důvodu neobjevila mezi těmi, které po překotném zákulisním vyjednávání byly z vládního návrhu vypuštěny (narozdíl např. od rodičovské dávky). Ne však vědomě, zapomnělo se prostě o ní zvlášť hlasovat. I když vlastně nelze tak úplně mluvit o výpadku bdělosti či „zapomnění“. Drtivá většina poslanců jednoduše vůbec netušila, co je mateřská a zejména že je vůbec nějaký rozdíl mezi dávkou na mateřské a rodičovské dovolené (a tedy že je zapotřebí hlasovat o obojím odděleně). Nevěděl to dokonce ani samotný bývalý ministr za ČSSD Škromach, ač to dnes sám popírá. Jeho mediální proklamace (bezprostředně po závěrečném hlasování), že „mateřská se nesnižuje“, je vzhledem k jeho dřívější funkci tak trapná a neobhajitelná, že dnes pan exministr raději popírá, že kdy vůbec s někým o této věci hovořil. Lidovci pak svou neznalost maskují tvrzením – pravda, ne bezezbytku zpochybnitelným – že balíček byl projednáván pod nátlakem, tj. ve smyslu „buď-anebo“. Takže tyto politické síly si prostě uvědomily, že udělaly chybu.

Důvod druhý – rezignace na racionální sociální politiku

Ne tak ODS. Ač jistě i v jejím poslaneckém klubu jsou ti, kteří ne zcela rozuměli tomu, o čem hlasují, strana jako celek od začátku deklarovala, že krácení sociálních dávek je menším zlem ve srovnání s odpovídajícím nárůstem deficitu (1,5 mld.) a rizikem, že z balíčku zůstane jen "trhací kalendář". To by se jistě u pravicové strany dalo chápat. Ovšem jen tehdy, pokud by tato pravicová strana dříve neprohlašovala, že narozdíl od levice dokáže odlišovat „takzvaně potřebné“ a „skutečně potřebné“. Tedy podporovat solidaritu s těmi, kteří nemají reálnou možnost získávat své příjmy jinak než od státu, a naopak skoncovat s dotováním flákačů a dlouhodobých vyžírků. Očekávat poctivé (a tedy nesporně vysilující) zamyšlení nad tím, kde víc ušetřit, aby se někde jinde tolik šetřit nemuselo (tedy mj. to, co se má dělat minimálně právě nyní, ve druhém čtení státního rozpočtu), je zřejmě v období, kdy si již poslanci měli užívat své povolební leháro, pořádně naivní. Zůstalo u politických promluv, že dluh se nesmí zvyšovat a že spotřeba nesmí z rozpočtu vytěsňovat investice.

Nešťastná pravice

Tyto promluvy jsou ovšem odsouzeny k tomu zůstat prázdnými frázemi. Férovější by bylo – vzhledem k drtivě převažujícímu uvažování uvnitř této strany (pan Nečas je skutečně asi výjimkou) - otevřeně voličům sdělit např. toto:

"Mateřská je dávka jako jakákoli jiná. Je to zlo, jako ostatně jakékoli jiné přerozdělování. Matka-rodička rovná se nemakačenko. Pryč se závislostí nad státními penězovody! Je úplně jedno, že jde o nemocenskou dávku, kompenzaci za to, že žena po porodu jen stěží může začít znovu pracovat. Je to spotřební mandatorní výdaj plodící dluh, a ten se přece musí v zájmu příštích generací snižovat. A klidně rovnou o dvacet procent, i když my si své platy snížíme jen o procenta čtyři. Vždyť jsme vám, milé matky, před volbami skokově přidali, takže vlastně zůstanete na svém. Od státu přece nikdo neočekává nějakou dlouhodobou předvídatelnost. Upravte si své rodinné rozpočty jak chcete, my potřebujeme ušetřit jeden a půl miliardy. Aby bylo na olympiády, arbitráže a síťové jízdenky pro pražskou MHD. Je vlastně i jedno, jestli nám takto vůbec nějaké příští generace vůbec vyrostou, do rozpočtů budou platit imigranti. V nejlepším případě pak už v budoucnu žádný rozpočet mít nebudeme, postarají se o nás penzijní fondy a na výpadek příjmů v mateřství si matky budou povinně spořit od chvíle, kdy obdrží občanský průkaz."

Zřejmě takové uvažování ovládlo naše pravicové hlavy a je třeba to vzít na vědomí. Až vám však, milé paní poslankyně a paní poslanci, za pár měsíců budou kapitáni levice předhazovat, že děláte politiku jen pro horních deset tisíc, budete se moci bránit jen těžko. Pro mnohé již budete v té době ti, kteří v testu mezi slovy a činy prostě neobstáli. A v lavicích, ve kterých teď spolu s kolegy straníky sedíte, vás možná bude - mimo jiné i kvůli "kauze mateřská" - výrazně méně.