Proč je fajn(e) být Ostravákem?
Představa „obyčejného člověka“ o Ostravě je pořád dost stereotypní. Zakouřená černá díra kdesi na konci českého světa, plná nevrlých, sprostých a nevzdělaných lidí, buranské město zbavené kultury, bašta tvrdé politické levice, líheň poflakovačů a příjemců sociálních dávek, prostor pro život bez perspektivy. Otázka zní, proč by člověk, který nám zde přistane třeba z Marsu, měl mít důvod v tomto kraji žít a cítit se zde spokojen. Tak tedy popořádku.
Jak lze občas slyšet od škarohlídů, jejichž těžiště života leží v prostoru někde mezi Kolínem a Chebem, je ostravský kraj něco jako západní Asie. Ne zrovna známým faktem přitom např. je, že z Ostravy je to hned do několika hlavních měst sousedních zemí EU blíže než z matičky Prahy. Ostrava má své letiště, vynikající dostupnost po železnici a z pohledu silniční dopravy už se naštěstí také nejedná o odlehlou oblast, do které se přijíždí v kolonách po okreskách. Infrastruktura přestává být překážkou rozvoje města a regionu. Ostrava, ač není a asi nikdy nebude ekonomickým či politickým centrem, přestává být „dírou“.
Když už se zde někdo vydá osobním autem, nečekají zde na něj nástrahy v podobě plošných parkovacích zón a auty ucpaného centra. Ač rozsáhlé ostravské metro zatím využívají pouze tajné služby a pár privilegovaných a ač zde zatím nikdo nevymyslel žádnou obdobu skvělé „otevřené karty“, nabízí ostravská MHD svým cestujícím celkově vysokou kvalitu. Zdejší bezbariérové tramvaje a autobusy byly v české MHD pionýry. Narozdíl od těch, co putují přes město na Vltavě, se vám v nich navíc tolikrát nestane, že byste si - z důvodu navýšení vnější krásy stroje - spletli vchod pro cestující s vchodem pro řidiče či váhali, jestli sedadlo, na které si chcete sednout, pojme zadnice dvě či jen jednu. Můžete se zde také svézt sexy ekologicky šetrným autobusem (či tramvají s volantem) zvaným trolejbus.
Mýtus druhý – Ostrava „Černá“. Ano, ostravský vzduch není zrovna křišťálový a když místní hutě trochu víc zatopí pod kotlem, občas si tady člověk pěkně od plic zakašle. Nicméně ne všude je v tomto ohledu lépe. Stačí, aby si Ostravák, který je v hlavním městě na výletě, odskočil udělat pár záběrů k Národnímu muzeu a zhluboka se nadechnul. Pocit, že dýchá oproti své domovině až nezdravě čerstvý vzduch, ho určitě nepřepadne. Ostatně i objektivní zdroje praví, že při pobytu na tomto turisticky exponovaném místě vám plíce černají stejně rychle jako v „černé“ Ostravě. Otázkou navíc je, kde se budou věci rychleji měnit k lepšímu... Z Ostravy je to půl hodiny to Beskyd, hodinu na Fatru, dvě do Jeseníků, tři do Tater. Je kam utíkat. A pokud to někdo neví (čemuž se např. při projíždění města vlakem a pohledem z jeho okna nelze zas tolik divit), tak nejvíce zeleně na jednoho obyvatele je z větších českých měst právě tady – v Ostravě. Zelená se to mimo jiné také v ostravské ZOO či v místě největšího letního koupaliště ve střední Evropě – ve Vřesině.
Ostravané jsou nepochybně „jiní“. Prý pořád dokola volí strany s odstínem červené. Jemnocitnou kavárenskou smetánku dráždí fonetickou neurvalostí své češtiny. Jiné přespolní vykolejují svou přímostí, a otevřeností, s jakou vstupují do kontaktů se svým okolím. Trochu více chlastají a pivaře z jiných končin překvapují tím, že jim ve zdejších hospodách na povel „pivo“ automaticky nosí na stůl dvanáctku místo desítky. Prosím však i zde „laskavého poutníka“ o pochopení a o trochu barevnější pohled na věc. Vyrostou-li někde tři generace obyvatel mezi hutěmi a doly, nemůže to atmosféře kraje a povaze lidí nevtisknout zvláštní ráz. Těžko čekat od lidí, pro něž vždy byla základní ctností tvrdá práce a fyzická dřina (zde není přirozeně řeč o – pravda početné – komunitě místních etnických menšin), že budou s nadšením naslouchat humanistickým rozpravám intelektuálů nebo se obdivovat těm, kteří si v duchu dnešní doby nesmlouvavě zaměřené na výkon, zisk a efektivitu, hledají takové zdroje obživy, které jim vysokou úroveň jejich života zabezpečí rychle a pokud možno bez jakékoli námahy. Ostatně to, že Ostraváci volí jen a pouze levici, je také tak trochu iluze. Objeví-li se osobnost z řad pravice, která zná zdejší kraj a mrav a umí se za něj za humny prát, může klidně uspět. Pánové Tošenovský a Topolánek jsou toho důkazem. Slovní jadrnost s výše uvedeným samozřejmě také souvisí, i když je zase omyl si myslet, že již zlidovělé ostravské „pi.o!“ má znamenat něco výrazně jiného, než např. stejně profláklé pražské „vo.e!“.
Konečně je také zapotřebí nadobro rozbít mýtus o nekulturnosti a ospalosti města. V Ostravě studuje na dvou zavedených univerzitách na třicet tisíc studentů. Na místní divadelní scéně vyrostly mnohé herecké osobnosti, které jsme byli či dodnes jsme zvyklí vídat v divadlech hlavního města nebo v televizi (Čepek, Brodský, Hrzán, Mrkvička, Husák, Kodet, Kačer). Množstvím pořadů významnou televizní produkci ostravského studia snad lze řadit k tomu lepšímu, co se v ČT vyrobí. Hudební scénu taktéž zdobí několik pojmů – Janáčková filharmonie, Nohavica, Špinarová, Rottrová, Zagorka, Kryštof, čerstvě Martin Chodúr. Na letní „Colours of Ostrava“ jezdí každým rokem víc a víc světoznámých hudebníků, stejně jako je navštěvuje víc a víc hudebních fanoušků a turistů. Díky této a mnoha dalším (často již tradičním) společenským akcím, jakými jsou atletický mítink Zlatá tretra, zápasy českého daviscupového týmu, hokejové reprezentace či festival Janáčkův máj, lze jen těžko zpochybnit, že Ostrava žije. Průmyslovou historii města si může každý připomenout návštěvou skvělé expozice Hornického muzea, hutního skanzenu se snad zanedlouho taky dočkáme. Přeji také každému, aby podobně jako Ostravané mohl být skoro trvale hrdý na výborné výsledky a výkony zde odchovaných sportovců, ať už jde o fotbalisty, hokejisty, florbalisty, volejbalisty, tenisty, atlety či latinskoamerické tanečníky.
Přes jistá zlepšení je naše společnost stále obtěžkána mnoha předsudky. V hovorech u piva či na diskusních fórech na webu se mnohdy zbytečně plýtvá negativními emocemi jenom proto, aby měl každý za každou cenu „svůj názor“ a vůči něčemu či někomu se vymezil, měl jasno v tom, co je dobré a co zlé. Přitom, jak se následně zjistí, nic není tak horké a černobílé. Zvu vás proto srdečně k návštěvě Ostravy a jdu se zamyslet, proč mám vlastně tak moc rád i tu Prahu.
Jan Urbanec
Nárazníky války a míru
Myšlenka, že vojenská pomoc Ukrajině je jediným účinným způsobem, jak zastavit ruskou invazi a přivést Putina k rozumu, je v současnosti jasným ideovým mainstreamem západního světa.
Jan Urbanec
Ekonomie viru
V tomto období prázdnoty a marnosti je dobré připomenout naléhavou pomíjivost ekonomických prognóz. Každý den vznikají ve finančních institucích a na různých vládních úřadech tisíce projekcí hospodářského vývoje.
Jan Urbanec
Proč necítím hněv vůči AB
Ahoj příteli, vzpomněl jsem si, že jsme tuhle nedokončili rozhovor na téma AB. Ptal ses mě, co na něm vlastně vidím. Zkusím Ti odpovědět úsporně a snad ne moc pateticky.
Jan Urbanec
Revoluce proti střetům zájmů
Ať už bylo v úterý na Václaváku sto tisíc hlav či jen sto tisíc končetin, poselství přítomných moudrých a spravedlivých zaznělo jasné - je zapotřebí zatočit se střety zájmů. To je totiž v dnešní době největší společenské zlo.
Jan Urbanec
Platební rozkaz z Bruselu
Po půl roce od chvíle, kdy se čeští novináři rozhodli nachytat premiéra při únosu vlastního syna, se narodil další materiál, který má rozčeřit jinak poměrně klidné vody tuzemského veřejného mínění. Tentokrát přiletěl z Bruselu.
Jan Urbanec
Střety (politických) zájmů
Ač nemá zdaleka tak zábavnou vedlejší významovou linku jako Zemanova "viróza 2013", slovem či souslovím, které by mohlo kandidovat na český pojem roku 2018, je „střet zájmů“.
Jan Urbanec
Národ opět rozdělen - tentokráte Nohavicou
Expremiér Mirek Topolánek se tuhle vyjádřil, že se cítí, jako kdyby si prožil nevěru své ženy či znectění své dcery. Za tento mizerný stav jeho psychiky má prý odpovědnost zpěvák Jarek Nohavica.
Jan Urbanec
Senát s hodně malým S
Právě jsme byli svědky voleb, které stvořily zastupitele, co jsou veřejnosti 3krát lhostejnější než ti, kteří byli zvoleni v jiných volbách před týdnem, a 4krát než před rokem.
Jan Urbanec
Je dítě ekonomický uprchlík?
Debata o uprchlících našla po letech svůj další level. Díky europoslankyni Šojdrové, ať už byl její motiv k tomuto jakýkoli. Všichni zúčastnění si zatím drží své dosavadní pozice, je však nejisté, jestli je nyní ustojí.
Jan Urbanec
Chci do Senátu
...říká letos opět spousta nových tváří. Nabízí boj s uprchlíky, s kryptokomunisty, lobbování pro svůj region, či jen své akademické zásluhy. Všechno z toho je přetvářka z neznalosti nebo ze zlého úmyslu. Těžko říct, co je horší.
Jan Urbanec
Euroguláš
To je tak, když se ze stolu (světa) plného zdravých, pestrých a chutných jídel (národů a etnik) vše nasype do jednoho hrnce (Evropy) a udělá se z toho nechutný guláš (všekulturní a všecivilizační společenství).
Jan Urbanec
Antiextremismus jako extremismus svého druhu
Zákon rozumu velí investovat energii do toho, co má reálný potenciál přinést kýžený stav. Je s podivem, že jak profesionální, tak ani "ulicová" politika tento imperativ nedrží.
Jan Urbanec
Je nad Topoly jasné...
...tedy spíš velmi pravděpodobné, že ve večerních zprávách dne 13.1.2018 mezi jmény kandidátů postupujících do druhého kola prezidentské volby neuslyšíme jméno Mirek Topolánek. Kdo si myslí opak, nechť si vsadí, vyhraje balík.
Jan Urbanec
Česko bude uprchlíky přijímat
Česko možná uprchlíky přece jen začne brzy přijímat. Ty Evropany, kteří budou nuceni utéct před soustavným strachem o život svůj a svých rodin v těch zemích EU, které jim to základní lidské bezpečí zajistit nedokážou.
Jan Urbanec
Reflexe Reflexu
Časopis Reflex ve svém nejnovějším vydání investoval celých 24 svých stran do "speciálu" o politické krizi. Na tomto prostoru se však bohužel opět zvládl věnovat jenom dvěma fenoménům - Zemanovi a Babišovi. Ostatní jako by nebyli.
Jan Urbanec
Proč si nevsadit na Michala Horáčka
Řádky níže nejsou vyjádřením přání, aby se pan Michal Horáček nestal příštím prezidentem Česka (a rovněž ne tím, aby jím zůstal prezident současný). Jsou jen vyjádřením názoru, proč budou šance MH uspět ve volbě zřejmě jen malé.
Jan Urbanec
Šmejdi ve finančních službách (aneb proč potřebujeme chránit spotřebitele)?
Pro organizátory předváděcích akcí zaměřených na seniory se v češtině vžilo slovo „šmejdi“. To přiléhavě vyjadřuje povahu podnikání, o které v takovém případě jde. Proč se takovému byznysu tolik daří? A kde jinde se s ním setkáme?
Jan Urbanec
Maminky na mateřské, možná se dočkáte společenské rehabilitace.
Jedna z takzvaně pravicových stran objevila nové téma, se kterým chce oslovit voliče. Mateřskou a rodičovskou. Poslankyně Adamová navrhuje, aby zejména příspěvek státu na mateřskou byl oproti současnosti značně více zásluhový.
Jan Urbanec
Černá a bílá Evropa uprchlická
Emotivní interpretace dění a souvislostí okolo blízkovýchodního exodu, pařížského vraždění a možností soužití s muslimským světem je v Česku, zdá se, větším problémem, než realita samotná.
Jan Urbanec
Rusko nemá být nepřítel
Současná ukrajinská krize slouží jako katalyzátor animozit vůči Rusku. Řada z nich se sice opírá dílem o objektivní negativní historické zkušenosti s touto geografickou velmocí, nemálo z nich však také působí jako výsledek nepříliš poctivé fabulace postavené na poznatcích z několika málo hodin dějepisu na základní či střední škole. Na dějinný politický pragmatismus je pak jaksi zapomínáno úplně.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 25,44
- Průměrná čtenost 1739x