...a bude klid od všech těch trapností, které se teď kolem nominace dějí. A to na celém světě. Je prostě jiná doba. To, že jsou všichni velcí odborníci na to, jak by měla vypadat ta správná sestava, jak by měly být správně poskládány útoky, to se nemění, jak je dlouhá historie kolektivního sportu. Nakonec je stejně vždy důležitý výsledek. Vyhraje-li se, je vše v pořádku, pokud ne, viník je hned jasný. Ale dnes se k těmto hospodským kecům přidávají i samotní hráči. Ti, kteří se na svou nominaci těšili, ale nakonec ostrouhali.
Co naplat, že ti, kteří opravdu něco v hokeji dokázali, se za sestavu a trenéra postaví. Že správně upozorňují na to, že síla týmu nikdy není jenom prostým součtem kvality jednotlivých hráčů. Že v extrémně krátkém turnaji, kde není prostor pro nějaké větší sehrávání se a hledání důstojných pozic pro všechny hráčské hvězdy, hraje hlavní roli pohoda v týmu a chuť se porvat o dobrý výsledek. Co na tom, že trenér, který nominuje svého příbuzného, spíš logicky páchá sebevraždu, než si pomáhá. Všechno je jinak. Musí jet Hudler, Vrbata, Hejda a Čáslava a hotovo. Stejně tak Crosby, St. Louis a Zaripov. Cokoli jiného je špatně. Dopředu je jasno, že se prohraje.
Doporučuji všem, kteří takto uvažují, aby se na tu hrůzu tedy raději ani nedívali. Aby netrápili své vlastenectví a fanouškovství sledováním toho neumětelství a amatérství s dopředu známým průserovým výsledkem. A případně aby napsali svým Andrejům, Bohuslavům či Tomiům, aby urychleně schválili zákon o tom, že nominaci budou pro příště sestavovat voliči. V referendu, v přímé volbě. Určitě pak bude - jak jsme to už letos zažili v jiných příbězích - hned lépe. Anebo snad ať ten hokej z olympijského programu úplně vymažou. Než se tak ale stane, tak já se na to, až vyjede na led národní tým, ať už v jakémkoli složení, budu s husí kůží na těle, vlajkou obtočenou kolem těla a očekáváním velkého překvapení těšit.
