Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Britská poučení o vlastenectví (v České televizi)

19. 08. 2014 12:42:00
Třeba se mýlím, ale vypadá to, že my Češi jsme v posledních letech zvyklí se kolektivně dojímat prakticky už jen nad úspěchy našich reprezentantů na vrcholných sportovních událostech. Příběhy ostatních, kteří by si za mezinárodní výkony ve svém oboru také zasloužili nějakou tu medaili, už tolik vidět nejsou.

Přitom jestli něco může spoluvytvářet pocit sounáležitosti se svou vlastí a určité národní pýchy, jsou to – alespoň v našich zeměpisných podmínkách – zřejmě právě velké počiny velkých lidí. Musí se však o nich psát či vysílat, musí se lidem zprostředkovat. A to přesto, že polem, na kterém jsou dosahovány, je například jen ta nudná, drahá, elitářská, pravdoláskařská kultura. Je proto přece jen fajn mít televizor a v něm veřejnoprávní televizi, protože některé příběhy a události si člověk na internetu prostě aktivně nevyhledá. A tak jsem včera usedl na gauč a dvě a půl hodiny sledoval koncert. Takový zážitek se samozřejmě nedá úplně úspěšně předat pouhými slovy, musí se to vidět. Takže zmíním jen pár momentů, kvůli kterým se mi dostal hodně pod kůži.

Viděl jsem konečně (do té doby pro mě jen „učebnicovou“) londýnskou Royal Albert Hall. Převážně koncertní, avšak celkově multifunkční aréna (slovo hala či síň opravdu není na místě), která pojme až osm tisíc návštěvníků, je mimo jiné již stodevatenáctým rokem hostitelem slavného (avšak mě dosud taky neznámého) festivalu orchestrální a klasické hudby The Proms. Tento festival trvá osm týdnů a odehraje se na něm až sedmdesát koncertů. Na závěrečném koncertu tohoto festivalu, jehož tradice je mj. jen o několik málo let mladší než např. ta tenisově wimbledonská, zahrál skvělý dvousetčlenný symfonický orchestr (a sbor) veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti BBC, který doprovázel i dva pozvané vynikající sólisty. Ten orchestr pak řídil český dirigent, který za své šestileté působení u tohoto tělesa stihl festivalu The Proms vtisknout i jeho neformální podtitul ("the world's largest and most democratic musical festival") a být vyznamenán řádem britské královny za zásluhy v oblasti hudby.

Tento muž, pan Jiří Bělohlávek (díky kterému zde zazněla i česká - Dvořákova - produkce), se zhostil i role konferenciéra, a v průběhu dlouhého, ale zvolenou dramaturgií i uvolněného a zábavného večera promlouval nejen k nadšeným divákům na místě, ale i k těm, kteří se na koncert nedostali (vstupenka na nejlepší místa stojí až čtyři tisíce liber) a tradiční hudební večer družně a v neuvěřitelně obrovském počtu sledovali na projekcích na různých veřejných místech po celé Británii. Lze si vůbec představit, aby se např. na takové Letenské pláni či na nějakém z větších pražských náměstí vytvořila taková pozitivní pospolitost lidí i jindy, než jen tehdy, dělají-li se revoluce či čeká-li se na zlaté kluky?

Britové nám ukazují, že to jde. Že jde dělat vážnou hudbu i nevážně a že to není žádná ostuda. Naopak že je to jeden ze způsobů, jak s ní úspěšně oslovit široký okruh posluchačů, hlavně těch mladých. Tím se pak mimochodem dají vytvořit i podmínky pro to, aby tato sféra zábavy netrpěla materiálním nedostatkem, a nebyla vazalem nepředvídatelných přerozdělovacích procesů někde na radnici či ministerstvu. „Stará“ kultura může být sexy a dirigenti mohou být celebritami. Hm, západ je asi pořád hodně daleko...

Spokojené tváře Britů, kteří svůj festival navštívili, nám asi rovněž ukazují, že nejen vše individuální, ale i to kolektivní, může být normální a zdravé. Tedy že může přinášet radost či dobrý pocit být nejen občanem starající se o své bydlo a platícím daně, ale i někým jako spoluobčanem. Žít život i za zdmi svého domova, pobývat ve společně a kvalitně vytvářeném veřejném prostoru, a tam se veselit, diskutovat, vzpomínat, sdílet. Není právě něco takového podstatou a zdrojem loajálního občanství, přirozeného vlastenectví a pevného národního sebevědomí, které umí být hrdé na své, ale současně uznalé k cizímu a které je trvalejší, přesahující dobu trvání mistrovství světa či olympiády? Mají to ostrované (díky těm tradicím či něčemu jinému?) skutečně o tolik jednodušší, že k nim tyto vlastnosti přirůstají tak nějak lépe než k nám?...

Autor: Jan Urbanec | úterý 19.8.2014 12:42 | karma článku: 13.32 | přečteno: 676x

Další články blogera

Jan Urbanec

Česko bude uprchlíky přijímat

Česko možná uprchlíky přece jen začne brzy přijímat. Ty Evropany, kteří budou nuceni utéct před soustavným strachem o život svůj a svých rodin v těch zemích EU, které jim to základní lidské bezpečí zajistit nedokážou.

21.6.2017 v 0:35 | Karma článku: 32.35 | Přečteno: 1108 | Diskuse

Jan Urbanec

Reflexe Reflexu

Časopis Reflex ve svém nejnovějším vydání investoval celých 24 svých stran do "speciálu" o politické krizi. Na tomto prostoru se však bohužel opět zvládl věnovat jenom dvěma fenoménům - Zemanovi a Babišovi. Ostatní jako by nebyli.

18.5.2017 v 11:40 | Karma článku: 26.89 | Přečteno: 903 | Diskuse

Jan Urbanec

Proč si nevsadit na Michala Horáčka

Řádky níže nejsou vyjádřením přání, aby se pan Michal Horáček nestal příštím prezidentem Česka (a rovněž ne tím, aby jím zůstal prezident současný). Jsou jen vyjádřením názoru, proč budou šance MH uspět ve volbě zřejmě jen malé.

29.12.2016 v 13:37 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 1583 | Diskuse

Jan Urbanec

Šmejdi ve finančních službách (aneb proč potřebujeme chránit spotřebitele)?

Pro organizátory předváděcích akcí zaměřených na seniory se v češtině vžilo slovo „šmejdi“. To přiléhavě vyjadřuje povahu podnikání, o které v takovém případě jde. Proč se takovému byznysu tolik daří? A kde jinde se s ním setkáme?

25.5.2016 v 17:20 | Karma článku: 16.82 | Přečteno: 778 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Zuzana Palečková

Daj-li medaili?

Ale dajli, jenže to není jen tak. Dotyčný musí splňovat určitá kritéria, a ne ledajaká. To by si mohl myslet kdekdo, že do toho bude smět kafrat! Na to jsou jinší páni a hlediska úplně speciální, to přenechme jiným, povolanějším!

25.6.2017 v 23:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Jakub Zeman

Pane Lavičko, tohle se vám nepovedlo

Musím se přiznat, že patřím mezi fanoušky trenéra Lavička. Stejně jako on si myslím, že slušnost není slabost a jeho konce ve Spartě jsem nepochopil. Ale na právě probíhajícím šampionátu mě zklamal a výsledek padá na jeho bedra.

25.6.2017 v 16:50 | Karma článku: 23.90 | Přečteno: 844 | Diskuse

Pavel Kamas

Nemám rád cyklisty ...

... nebo něco podobného si dnešního odpoledne pomyslel onen trpělivý muž středního věku. Budiž jeho myšlenky vryty do zlata.

25.6.2017 v 14:51 | Karma článku: 16.82 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Michal Blahout

Dehumanizace a islám

Dehumanizace, česky též znelidštění, je jev (proces), který způsobuje, že jsme schopni se dopouštět ohavností, jako jsou genocidy a holokaust.

25.6.2017 v 14:27 | Karma článku: 28.22 | Přečteno: 660 | Diskuse

Petr Bajnar

300 let Svobodných zednářů

Slovo „esoterika“ vzbuzuje v současnosti u řady lidí pocit něčeho iracionálního a fantasmagorického.

25.6.2017 v 14:15 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 240 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1722

Rodilý Ostravák, toho času pražská naplavenina, celkově hrdý Čech. Už ne svobodný, a naštěstí ještě ne rozvedený. Obdivovatel mimořádných lidských výkonů, projevů dobrosrdečnosti a přírodních krás. Služebník státu.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.