Nenáviděný Západe. Napadli jsme tě, protože se nám směješ. Směješ se našemu Bohu, našemu prorokovi. Směješ se nám za to, že se neumíme smát. Že svůj život umíme tak snadno vyměnit za vstupenku do našeho posmrtného ráje. Nechceš vidět, že ti slušní z nás neumějí ani nechtějí pozvednout hlas proti tomu, co děláme my neslušní. Neumíš pochopit, že místo toho, abychom se snažili žít lepší život tam, kde patříme a odkud za tebou přicházíme, chceme dosyta využívat tvou pohostinnost. Že chceme nabývat vědění na tvých školách, kupovat si tvé moderní technologie. Že si ve tvých zemích smíchu chceme stavět své chrámy nesmíchu. Ve své bezmezné multikulturní korektnosti zavíráš oči nad tím, že když tví občané přijedou za námi, tak nesmí vůbec nic.
Mohli bychom mít s tebou problémy. Naštěstí se ale, Západe, vyčerpáváš úplně jinými starostmi. Bojuješ své války s těmi, kteří by mohli být tvými spojenci. A to jen proto, že si arogantně myslíš, že všichni - i ti, kteří se rovněž umějí smát jako ty - chtějí být bezezbytku pod tvými křídly. Sesazuješ po desetiletích relativního klidu v regionu struktury tam, kde tvým demokratickým hodnotám nikdo pořádně nerozumí a kde po nich nikdo ani pořádně netouží. Neumíš v našich končinách rozlišovat mezi zlem a větším zlem. Nasazuješ své armády a vydáváš se ze svých zdrojů tam, odkud nakonec stejně musíš potupně odejít. Odejít, abys vyklidil prostor pro nás, kteří věci umějí na rozdíl od tebe dotáhnout do konce. Víme také dobře, že své svobody, úctu k životu a k lidským právům nikdy nevyměníš za to, abys proti nám bojoval stejnými prostředky jako my proti tobě. Máme osamělé válečníky, které ty nemáš. Tvá chyba, Západe. My zvítězíme. Čeká tě hořký konec. Nikdo se už nebude smát.
