Jan Urbanec
- Počet článků 53
- Celková karma 25,44
- Průměrná čtenost 1739x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Jan Urbanec
Nikdo se nebude smát
Nenáviděný Západe. Napadli jsme tě, protože se nám směješ. Směješ se našemu Bohu, našemu prorokovi. Směješ se nám za to, že se neumíme smát. Že svůj život umíme tak snadno vyměnit za vstupenku do našeho posmrtného ráje. Nechceš vidět, že ti slušní z nás neumějí ani nechtějí pozvednout hlas proti tomu, co děláme my neslušní. Neumíš pochopit, že místo toho, abychom se snažili žít lepší život tam, kde patříme a odkud za tebou přicházíme, chceme dosyta využívat tvou pohostinnost. Že chceme nabývat vědění na tvých školách, kupovat si tvé moderní technologie. Že si ve tvých zemích smíchu chceme stavět své chrámy nesmíchu. Ve své bezmezné multikulturní korektnosti zavíráš oči nad tím, že když tví občané přijedou za námi, tak nesmí vůbec nic.
Jan Urbanec
Dvě moudrá zamyšlení ke stavu naší země
V záplavě všech novinových článků a internetových blogů občas člověk narazí na texty, u kterých si řekne, že stojí za to je předat dál, protože jsou inspirativní, moudré a výstižné na straně jedné, a současně ne dost viditelné. Na dva takové (které spolu - podle mého názoru - nesouvisí jen zdánlivě) jsem nedávno narazil i já a touto cestou se o ně chci podělit. Mám k nim jednu společnou otázku, na kterou se (neúspěšně) snažím již nějakou dobu najít odpověď - proč my Češi stále děláme tolik věcí ode zdi ke zdi, z extrému do extrému?Proč jen "reformujeme" a bouráme(města, armádu), aniž bychom si byli jistí, že současně stavíme něco smysluplnějšího a trvalejšího? Proč se stydíme hledat zlaté střední cesty? A proč se vždy nakonec tak zastydle odmítáme dívat tam, kde to funguje rozumně, kam jsme ostatně celých dvacet pět let vzývání, abychom se dívali a kam jít (zřejmě) chceme? Mohou za tento podivný (jen novodobý?) rys české povahy jenom ti zlí komunisti?
Jan Urbanec
Britská poučení o vlastenectví (v České televizi)
Třeba se mýlím, ale vypadá to, že my Češi jsme v posledních letech zvyklí se kolektivně dojímat prakticky už jen nad úspěchy našich reprezentantů na vrcholných sportovních událostech. Příběhy ostatních, kteří by si za mezinárodní výkony ve svém oboru také zasloužili nějakou tu medaili, už tolik vidět nejsou.
Jan Urbanec
Kdo (ne)jsou čeští blaničtí rytíři?
Přestože zanedlouho uplyne pětadvacet let od nástupu nového režimu, jsou Češi stále tragicky nespokojení s tím, kdo a jak reprezentuje jejich zájmy ve vrcholných zastupitelských funkních. Početné a pestré spektrum těch, kteří se úspěšně ucházeli o naši důvěru ve volbách, však – zdá se – bohužel nedává příliš nadějí si myslet, že bude někdy výrazně lépe. Kdo byli ti, kterým jsme doposud házeli hlasy v naději, že budou rozumným způsobem spravovat věci veřejné?
Jan Urbanec
Od přirozených práv k právům sociálním
Problematika pojetí lidských práv, spor o to, zdali by měla být v moderní společnosti vymezena převážně na negativním (tedy přirozeném) resp. na pozitivním (tedy sociálním) principu, je důležitou součástí představ o tom, jak naplnit obsah pojmu spravedlnost. Ten představuje jeden ze základních prvků ve společensko-ekonomických modelech a politických konceptech moderního západního světa. Cílem následujících řádků je nastínit, jak se od základních alternativních přístupů k lidským právům a k pojetí spravedlnosti nutně odvíjí i postoj k veřejným financím, sociálním službám a chápání role státu v ekonomice obecně. V centru pozornosti je spor o to, zdali je existence rozsáhlého veřejného sektoru (zejména jeho "sociálních" složek) souměřitelná s principem, kterým je motivována. Tedy s posílením prvku spravedlnosti v životě ekonomických subjektů.
Jan Urbanec
Snad ať ten hokej z olympiády raději vymažou
...a bude klid od všech těch trapností, které se teď kolem nominace dějí. A to na celém světě. Je prostě jiná doba. To, že jsou všichni velcí odborníci na to, jak by měla vypadat ta správná sestava, jak by měly být správně poskládány útoky, to se nemění, jak je dlouhá historie kolektivního sportu. Nakonec je stejně vždy důležitý výsledek. Vyhraje-li se, je vše v pořádku, pokud ne, viník je hned jasný. Ale dnes se k těmto hospodským kecům přidávají i samotní hráči. Ti, kteří se na svou nominaci těšili, ale nakonec ostrouhali.
Jan Urbanec
Vážený pane Nadale,
máte třináctý grandslam a za to vám náleží velké uznání. Toho prostě tenista nedosáhne jen tak. K tomu už nestačí jen štěstí, jen dřína, nebo jen talent. Je zapotřebí všeho dohromady a v tomto vám všechna čest. Bohužel jste však od chvíle, kdy jste začal na kurtech vítězit, zahájil pomalé umírání tohoto krásného sportu. Zásluhou vaší a ostatních, kteří jsou dnes kolem vás srovnaní v první čtyřce světového žebříčku, je to dnes už jiná hra. A jak to tak vypadá, dlouho se na tomto nic nezmění.
Jan Urbanec
Stranictví počesku? Děkuji, už nechci.
Probíhající vnitrostranické rvačky o slušná místa na kandidátkách pro nadcházející sněmovní volby ukazují, jak to je se skutečnou úctou politiků k parlamentní demokracii, kterou v posledních týdnech a měsících měli takovou potřebu bránit. Člověk se zde sice musí spoléhat na informace z druhé novinářské ruky, avšak je-li jen zlomek z toho, co se píše či říká, pravdou, pak já jako občan říkám, že přestávám tuto ústavní hodnotu hájit.
Jan Urbanec
Zeman - šance pro restart?
V předvečer očekávaného hlasování sněmovny vrcholí slovní pyrotechnika vůči prezidentské vládě, která si jde do tohoto ctihodného orgánu pro důvěru. Z pohledu člověka, který zde nežije či který se ve věci nemá příliš zájem zorientovat, to snad i může vypadat, že se zde pomalu hroutí demokratický systém a připravuje se spuštění nějaké nové opony, která nás uvrhne opět někam daleko na východ. V ohrožení jsou údajně všechny důležité výdobytky novodobé české ústavnosti, zástupci lidu jsou ponižováni tu prezidentem, tu státními zástupci, o hlasu ulice ani nemluvě. Nečeká nás prý nic dobrého, jde jen o to najít v dané krizové situaci to nejméně bolestné politické řešení. Co když zde ale přece jen nějaká naděje pro změnu k lepšímu, kterou může Zemanův silový postup přinést, existuje?
Jan Urbanec
Když nevíme, za co platíme... a stydíme se přiznat si to
Účty za elektřinu, plyn, teplo, teplou vodu. Nebo třeba "obyčejná" životní pojistka (a k ní přiložené pojistné podmínky) či smlouva o půjčce. Papíry, které dříve či později vstoupí do životů zřejmě většiny z nás. Jsou to vlastně svého druhu účtenky či stvrzenky, podobně jako to, co obdržíme od pokladní po nákupu potravin nebo od autoservisu po opravě svého vozidla. I zde platíme za nějakou službu, komoditu, a často se přitom nejedná o částky v rodinném rozpočtu zanedbatelné. Přesto je zřejmé, že "stvrzenky" za finanční a energetické produkty, spotřebitelské výdobytky konkurenční tržní ekonomiky, jsou v něčem jiné. Nechceme je studovat. Děsí nás svou složitostí. A stydíme si to přiznat.
Jan Urbanec
Rub a líc politických idejí
V poslední době se často mluví o tom, že se z politiky vytrácejí ideje. Tuhle se s cílem oslovit větší počet voličů ideově rozkročí svého času náčelník největší pravicové strany (aby poté, co je vyhozen z kola ven, naříkal nad velkou rozkročeností a potřebou "návratu ke kořenům"), tuhle pak lidé prozřou, že za bojem proti dinosaurům je jen boj za prosazení vlastních megalomanských podnikatelských zájmů. Parlamentní půda přestává být váženým řeČništěm produkujícím vize a velké koncepce, a zůstává jen řeVništěm nabízejícím festival osobních urážek a bezduchého tlachání. Ať už za tento stav může nemocný stranický systém či deficit politické gramotnosti voličů, je asi v zájmu většiny občanů dočkat se brzy něčeho lepšího.
Jan Urbanec
Nesnesitelná těžkost volby
Podaří-li se člověku přistoupit k výběru vhodného kandidáta tak, že volí více rozumem než srdcem, musí podstoupit martyrium hledání odpovědí na řadu otázek. Zajímat ho zřejmě bude, nakolik se uchazeč o úřad prezidenta blíží ideálu v osobnostních a charakterových kvalitách, nakolik má předpoklady orientovat a správně jednat v zahraniční politice a jakým tónem bude znít jeho hlas při běžných vnitropolitických půtkách.
Jan Urbanec
Moje Ambulance aneb Když se v ordinaci jede na obrat
Na první pohled to vše působilo leskle a navoněně. Tak jak to je pro nepoučitelné důvěřivce a naivy, mezi které se počítám, potřeba, aby si protistrany rychle a k oboustranné spokojenosti plácly. O to horší je pak náraz na realitu a zjištění, že profesionální podnikatelské projekty se dnes dělají už i tam, kde by to člověk třeba ještě úplně nečekal - v ordinacích praktického lékaře. Ale po pořádku.
Jan Urbanec
Nová doba přáníčková
Vůbec jsem tu revoluci v dřívějších letech nezaznamenal. Náš pan prezident by zřejmě řekl, že byla plíživá. Pořád si člověk říkal, že to, na co se dívá, je nepovedený vtip, který nemůže oslovit ani ten nejprostší lid. Že je to snad ještě horší než vánoční kolekce se Santou či Klausem, "tradiční" trdelník či jedlička z pévécé. Teď už je to ale asi nezvratné a je třeba se s tím smířit s podobnou útrpností jako s faktem, že přicházející mrazy před zraky přihlížející veřejnosti opět skolí řadu těch, kteří nezvládli svůj boj s nepřízní vlastního osudu. Nastala nová doba přáníčková.
Jan Urbanec
Pes v jazyce českém
Pes má v jazyce českém své důležité místo. Tu více, tu méně bereme jeho jméno v naší (mezilidské) komunikace nadarmo, abychom jeho prostřednictvím barevněji popsali rozmanité životní situace, jevy, vlastnosti. Abychom přiléhavěji vyjádřili své emoce, ať už kladné, či záporné. Posuďme sami, kde by byla jedinečná krása češtiny, nebýt psů. Tedy - ať žije (český) pes!
Jan Urbanec
Škola hrou, či bičem? Hlavně ne bez učení.
Vzdělání patnáctiletých školáků upadá. V matematice se české děti zhoršily nejvíce ze čtyřiceti testovaných zemí. Vysmívaní mladí Američané své české vrstevníky hravě pokořili ve všech testech s výjimkou matematiky. Celkově se tuzemští školáci v tabulce dívají na záda všech evropských států vyjma Slovenska, Rakouska a Lucemburska a musí se spokojit se společností Turků či Mexičanů. Takto hovoří zpráva shrnující výsledky posledního mezinárodního šetření gramotnosti žáků, provedené společností PISA.
Jan Urbanec
Komunistobijismus
Češi se po dlouhé době opět probrali z občanské letargie a vyrazili na politické barikády. Zatím jenom na ty verbální. Jihočeští studenti, kteří sotva nabyli volební právo, bivakují i s transparenty za vraty domu místní zastupitelky. Rozhořčení (taktéž povětšinou mladí) umělci se při příležitosti předávání hudebních cen pohrdavě vyjadřují o „národu soudruhů“, který si po dvaceti letech opět volí „ty komunisty“. Po několika letech takové další variace na již zlidovělé „přemluv bábu“.
Jan Urbanec
Z(ne)výhodňování
Základní pravicové zaříkávadlo, které umožní zorientovat se a udělat si rychlý názor na složitou věc i turboabsolventům pražských soukromých univerzit, praví, že společnost má být regulována tak, aby nikdo nebyl nedůvodně z(ne)výhodňován. Co je totiž dle tohoto moudra výhodou pro jednoho, je současně nutně diskriminací pro druhého.
Jan Urbanec
Početí nového prezidenta
Za nějakých devět měsíců se má narodit. Nová hlava státu. Na jedné straně úleva pro ty, kteří už několik dlouhých let chtěli počít, protože už nevěděli, co si počít s tím současným. Naopak rozmrzelost u těch, podle kterých už žádný další porod tak krásné dítko nepřinese. Co tedy dát do vínku nástupci oproti jeho předchůdci?
Jan Urbanec
MUDrové v politice
Lékaři se v očích veřejnosti odjakživa umisťují na nejvyšších příčkách žebříčků popularity profesí. Nejedná-li se zrovna třeba o kožaře, málokdo by asi na dotaz vyjmenoval váženější a společensky prospěšnější profese, než je právě ta medicínská. Právě úvaha, že - narozdíl například od těch všech různých pochybně vzdělaných ekonomů či bezpáteřních právníků - MUDrové jednak něco užitečného dovedou a jednak jsou vybaveni vyšší porcí etiky a morálky, zřejmě často stojí za současným politickým marketingem. Ten stranám velí nabízet voličům přednostně právě tyto kandidáty.
| předchozí | 1 2 3 | další |
