Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rusko nemá být nepřítel

26. 02. 2015 0:25:00
Současná ukrajinská krize slouží jako katalyzátor animozit vůči Rusku. Řada z nich se sice opírá dílem o objektivní negativní historické zkušenosti s touto geografickou velmocí, nemálo z nich však také působí jako výsledek nepříliš poctivé fabulace postavené na poznatcích z několika málo hodin dějepisu na základní či střední škole. Na dějinný politický pragmatismus je pak jaksi zapomínáno úplně.

Chceme-li pracovat s dějinnými analogiemi (1938, 1968), je vždy asi dobré si předem vyhodnotit, zdali nesklouzáváme ke srovnávání jablek s hruškami. Předně je otázkou, zdali současné geopolitické rozložení sil odpovídá tomu, k čemu se v těchto analogiích máme menší či větší sklon upínat. Tedy zda platí argument rizika nedostatečné obezřetnosti vůči "ruskému medvědu". Jsme skutečně v situaci, kdy můžeme jako členský stát NATO očekávat příjezd ruských tanků či přílet ruských stíhaček? Kdy v historii byl členský stát (Ruskem zvlášť) napaden? Je poctivé vytvářet dojem, že by se tak mělo stát právě teď? Mělo by Rusko na celosvětovém konfliktu opravdu zájem? Pokud ano, jaký? Je vzestup ruské střední třídy, který zejména zařídil současnou popularitu prezidenta Ruské federace, souměřitelný s důsledky, které by pro ni přinesl otevřený válečný koflikt se Západem? Jaká část ruské populace si takové harašení zbraní se Západem přeje?

Pokud opustíme bujnou úvahu, že nás Rusové zítra obsadí a po 25 letech obnoví sovětský protektorát v Čechách, Moravě a Slezsku, a pokud řekneme, že nám v danou chvíli jde o blaho Ukrajiny, vyvstávají otázky další. Guru evropských konzervativců, někdejší premiérka Spojeného království Margaret Thatcherová ve své knize Umění vládnout píše, že řada světových konfliktů oprávněně vzniká na základě střetu národně-politických zájmů. Tzn., že tu USA intervenuje na Blízkém východě, tu NATO na Balkáně, tu Rusko na Kavkazu, tu Evropa v arabské Africe. Nebo také to, že Izrael rozšiřuje své osady na území, na které si činí nárok Palestinci. Nebo že se u spřátelených muslimských států (S.A.) přehlíží to, co se u jiných uvádí jako důvod vojenského zásahu? Nabízí se tedy otázka, v čím zájmu je prostor ukrajinský. Připustíme-li z nějakého důvodu, že je v zájmu euroatlantickém (proč?), proč si neumíme/nechceme připustit, že podobný zájem má Rusko? Je snad jeho zájem méně důvodný? A je toto důvod k vynakládání nezanedbatelných finančních zdrojů Západu? Neměly by být tyto zdroje - a to např. v součinnosti s Ruskem - vynakládány na hrozby z hlediska zájmů civilizované společnosti závažnější (ISIS)? Lze vůbec s jistotou říci, že současný ukrajinský establishment je bezezbytku tím, co chce Západ podporovat? Že je to alespoň menší zlo, ne-li stejné zlo, jako ruský protivník? Že je z hlediska geopolitické rovnováhy žádoucí mít novou železnou oponu na ukrajinských hranicích, ať už by vedly kolem řeky Dněpru, či někde dále na divokém východu? Proč se pak tolik vysmíváme myšlence tzv. finlandizace Ukrajiny?

Ukrajina je objektivně složitý prostor, ve kterém lze těžko hledat jednoduchá řešení. Mít jednobarevnou vládu, držet pospolitost národních celků a územní celistvost, a současně ignorovat zájmy tu 49 tu 51 procent populace (podle toho, jak to zrovna vyjde ve volbách), zde lze asi těžko. Uvědomují si to pánové Porošenko a Jaceňuk, potažmo EU? Co se chce na prvním místě? Mír a konsensus, nebo konflikt a mrtvoly na obou stranách? Někdy je prostě zapotřebí si vybrat, abychom se nedopracovali k na dlouho dobu zamrzlému střetu, tak jak jej známe ze Svaté země, Moldávie, Kavkazu apod.? Qui bono?

Závěr. Dostanou-li se do finále MS v ledním hokeji, které se tento rok koná v ČR, Česko a Rusko, budeme jistě všichni fandit domácím. Když v tom zápase nějaký ruský bohatýr zamete s naším hráčem, jistě si rádi pod tíhou fandovského adrenalinu nekorektně zanadáváme na ruské okupanty, alkoholiky a spekulanty s karlovarskými nemovitostmi. Není však nikterak užitečné z těchto pohnutek kulinařit razantní černobílé politické návody. Už jen proto, že jsme přece důsledně korektní a spravedliví Evropané. Mír Ukrajině.

Autor: Jan Urbanec | čtvrtek 26.2.2015 0:25 | karma článku: 22.19 | přečteno: 625x

Další články blogera

Jan Urbanec

Česko bude uprchlíky přijímat

Česko možná uprchlíky přece jen začne brzy přijímat. Ty Evropany, kteří budou nuceni utéct před soustavným strachem o život svůj a svých rodin v těch zemích EU, které jim to základní lidské bezpečí zajistit nedokážou.

21.6.2017 v 0:35 | Karma článku: 32.42 | Přečteno: 1141 | Diskuse

Jan Urbanec

Reflexe Reflexu

Časopis Reflex ve svém nejnovějším vydání investoval celých 24 svých stran do "speciálu" o politické krizi. Na tomto prostoru se však bohužel opět zvládl věnovat jenom dvěma fenoménům - Zemanovi a Babišovi. Ostatní jako by nebyli.

18.5.2017 v 11:40 | Karma článku: 27.66 | Přečteno: 915 | Diskuse

Jan Urbanec

Proč si nevsadit na Michala Horáčka

Řádky níže nejsou vyjádřením přání, aby se pan Michal Horáček nestal příštím prezidentem Česka (a rovněž ne tím, aby jím zůstal prezident současný). Jsou jen vyjádřením názoru, proč budou šance MH uspět ve volbě zřejmě jen malé.

29.12.2016 v 13:37 | Karma článku: 30.31 | Přečteno: 1593 | Diskuse

Jan Urbanec

Šmejdi ve finančních službách (aneb proč potřebujeme chránit spotřebitele)?

Pro organizátory předváděcích akcí zaměřených na seniory se v češtině vžilo slovo „šmejdi“. To přiléhavě vyjadřuje povahu podnikání, o které v takovém případě jde. Proč se takovému byznysu tolik daří? A kde jinde se s ním setkáme?

25.5.2016 v 17:20 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 787 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Velké překvapení, kdo patří mezi nejpopulárnější politiky podzimu!

Už jenom třikrát se vyspíme a volební místnosti nám doširoka otevřou svoji náruč. Zatímco my, prostí vhazovači lístků už se nemůžeme oněch dvou dnů naprosté svobody volby dočkat, jsou tu novináři, aby nám čekání ukrátili.

17.10.2017 v 19:35 | Karma článku: 4.92 | Přečteno: 125 | Diskuse

Adam Mikulášek

Je Matěj Stropnický milencem herce Daniela Krejčíka?

Podle Blesku právě toto Krejčík prohlásil. Úsměvné však je, že Stropnický se k věci odmítl vyjádřit. Jako Zelený nemá přece důvod se za svou případnou homosexualitu stydět, pokud skutečně s Krejčíkem „chodí“.

17.10.2017 v 19:09 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 693 | Diskuse

Lukáš Pokorný

Česko v EU: nováček v evropské extralize.

Minule jsem přirovnal EU k rockové kapele. EU je ale také elitní klub těch největších ekonomických a politických hráčů.

17.10.2017 v 17:02 | Karma článku: 4.77 | Přečteno: 202 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Komu to hodit, aby si to pak člověk nemusel hodit…?

Volby jsou za rohem a spousta lidí ještě stále neví, komu to „hodit“, komu nehodit a proč, případně jestli se tentokrát na ty volby nevykašlat úplně...

17.10.2017 v 15:54 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 519 | Diskuse

Pavel Kamas

Jiří Ovčáček vs. Láďa Hruška

V nedávné době proběhl souboj Mayweather vs. McGregor. Tedy mezi boxerským šampionem a hvězdou smíšených bojových umění. Cíl? Jediný. Vydělat balík. Myslím, že v české kotlině bychom mohli udělat verbální souboj Láďa vs. Jirka.

17.10.2017 v 15:25 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 698 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1740

Rodilý Ostravák, toho času pražská naplavenina, celkově hrdý Čech. Už ne svobodný, a naštěstí ještě ne rozvedený. Obdivovatel mimořádných lidských výkonů, projevů dobrosrdečnosti a přírodních krás. Služebník státu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.