Chci do Senátu

...říká letos opět spousta nových tváří. Nabízí boj s uprchlíky, s kryptokomunisty, lobbování pro svůj region, či jen své akademické zásluhy. Všechno z toho je přetvářka z neznalosti nebo ze zlého úmyslu. Těžko říct, co je horší.

Realita senátorování je totiž taková, že se především hlasuje o návrzích zákonů všeho druhu. V drtivé většině přitom o těch, které vymyslel někdo jiný. Takže je nutnost, aby se pan senátor či paní senátorka měli vůbec chuť se jimi zabývat, číst je, utvářet si na ně kvalifikovaný názor a nést odpovědnost za své hlasování, ať už na plénu či na senátních výborech.Ono je to totiž často docela otrava umět třeba zemědělství a mít najednou v jisté míře detailu rozumět také energetice, pojišťovnictví, stavebnictví a podobně. To je to, co je na funkci zákonodárce to nejtěžší a nejcennější. Prostá a obyčejná pracovitost. Nikoli soustavné závody na kameru o to, kdo sofistikovaněji urazí svého kolegu, či kdo je větší demokrat - to už je jen soutěžení o umělecký dojem, který kvalitu života v Česku dlouhodobě neposune ani o píď.